Podsvětí - Artefakt

02.11.2016 22:24

Titul:                     Podsvětí - Artefakt

Rok:                      2016

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran:       352

Anotace:             Proč se někdo pokouší zabít Sam Barnetovou? Navíc když jsou okolnosti útoků přinejmenším podivné. Natolik podivné, že Sam začíná pátrat na vlastní pěst. Zjišťuje, že za jejími eskapádami stojí jeden hodně zvláštní Artefakt, jedno nečekané tajemství jménem magie. Ocitá se v netušených zákoutích tajemného Podsvětí a začíná kličkovat mezi jeho půvabem i nástrahami. Ale ani v boji o život Sam nešetří cynismem a osobitým humorem…

Napínavá fantasy s nádechem detektivního příběhu vás nenechá klidnými.

 

Drobné, nenápadné brunetky si nikdo nevšímal. Byla jednoduše jednou z davu. Nebo možná také ne. Byla jako kámen v řece, to by bylo asi lepší přirovnání. Zástup většinově nadšených turistů s cvakajícími fotoaparáty ji míjel, občas do ní někdo vrazil, jednou se ji dokonce pokusili okrást, ale to, co měla v zadní kapse kalhot, byl jen notýsek, ne peněženka. Šourala se dál. Nohy zvedala sotva tak vysoko, aby nezakopávala o nerovný povrch kočičích hlav. Ruce měla zaražené hluboko do bočních kapes džín, ramena nahrbená, oči upřené ke špičkám svých béžových plátěnek s kytičkami. Pod přiléhavým bílým tričkem se rýsovala štíhlá, pěkně tvarovaná postava, ale i tak nebyla ten typ, po kterém by se chlap otočil. Byla… obyčejná. A nenápadná. Dokonce natolik, že si jí někteří všimli až v momentě, kdy se jim připletla do cesty. Možná k tomu přispívalo i to, že měla jen něco málo přes metr padesát. Nebo krátké vlasy barvy, jež se lidově nazývá „pochcaná sláma“. Možná to byly ty sklopené oči s lehkým náznakem hnědých stínů. Vypadala mladě, sotva na dvacet. Nikdo jí nevěnoval pozornost. Což bylo v naprostém pořádku, protože ona nevěnovala pozornost ani tomu, kam ji nesou nohy, natož lidem, kteří ji obklopovali.

Z letargie ji vytrhl až muž, který do ní doslova naboural. Obratně se proplétal mezi turisty, pohyboval se rychleji než kdokoliv v jeho okolí. Ohlížel se. Neustále. Otočil hlavu, aby se podíval za sebe, a dívku, která mu zkřížila cestu, málem porazil. Zakolísala. Vytrhla ruce z kapes, zachytila se jeho bundy, aby udržela rovnováhu, a zvedla hlavu.

„Sorry,“ zahuhlal muž. Pak se překvapeně nadechl. Slyšela to. Podívala se do zarostlé tváře, do blankytně modrých očí skrytých ve stínu pečlivě vytvarovaného kšiltu čepice. Na kratičký okamžik na sebe překvapeně zírali, pak muž sklopil oči a znovu vyrazil. Tentokrát snad ještě mnohem rychleji než předtím. Dívka naopak zůstala několik vteřin téměř nepohnutě stát. Ty oči. Blankytně modré oči s překvapeným výrazem. Byly jí povědomé. Otočila se, aby se po muži podívala. Zahlédla jeho záda mizející v davu. Znala ty oči. Ale to nebylo možné! Jestli to byl on, měl být už sedm let mrtvý! Rozeběhla se. Celý její výraz se změnil. Najednou ožila, dosud prázdný pohled se zaostřil. Černá kšiltovka se rychle vzdalovala.